EOJ 2017

            Středa (12. 7. 2017) : Celý den jsem sledovala čas, abychom nepřijeli pozdě, protože odjezd byl až v 23:00. Ještě jsme se stihli podívat na cestománii o Lucembursku, abychom o tom, kam jedeme, něco věděli.
            Když jsme se naskládali do autobusu, zpívali jsme a bavili. Těsně před půlnocí jsme se stavili na poslední české benzínce.

            Čtvrtek (13. 7. 2017) : Kolem deváté hodiny jsme dorazili do Lucemburska na závodiště. Šli jsme se podívat na parkur, ale jediné, co jsme viděli, bylo tráva s drny a bahnivé a písečné fleky. No upřímně,… povrch na nic.
            Tak jsme vyrazili di hotelu, který byl ve Francii. Problém ale nastal v tom, že nás do něj nechtěli pustit dříve jak ve dvě hodiny. Se psy v autobuse v horku … Nakonec se vymyslelo, že psy necháme v klecích vedle autobusu a půjdeme na pizzu do místní pizzerie. A další menší problém, Francouzi neuměli anglicky ani německy. Každý si měl objednat sám, ale bez anglických názvů pizz, jsme vůbec netušili, s čím ty pizzi vlastně jsou. Můj pokus si objednat německy skončil tak, že jsem vzdala větu „Wir möchten ein pizza Margherita zusammen“ , a řekla jen Margherita! Najedli jsme se opravdu moc dobře.
            Po příchodu do hotelu jsem jen zůstala stát údivem, protože takový luxusní hotel bych bez Enči nikdy nepoznala.
            Večeři o třech chodech jsem ještě nikdy neměla! Dnes jsme měli něco mezi sekanou, paštikou a tlačenkou dohromady. Byly v tom cítit játra a mandle. Hlavní chod bylo kuřecí s omáčkou a houbami,… Dezert byl tento den to nejlepší jídlo. Ovocné „tiramisu“.

Pátek (14. 7. 2017) : Hned ráno nás čekala veterinární přejímka a tréning. Na tréninku jsme vyzkoušeli ten „krásný povrch“ a zajímavý kruh. Ený naštěstí nic neřeší, a tak jsem byla spokojená.
            Zahájení bylo jako vždy nezapomenutelné a velkolepé. Spousta vlajek, proslovů, úsměvů,… to každého dojme.
                        První EOJácký běh!! Jumping družstev! Naše družstvo (Kája Šonská se Zorkou, Zdeněk Smrček s Beruškou, Alča Frimmelová s Angie a já s Ený). Tento běh mi Ený udělala radost. Nejen, že jsme to daly čistě, ale ještě jsme doběhly na 7. místě ze 135. Enčatelko jsi můj borec!!
            Já vím, že strava do EOJ moc nepatří, ale já se zkrátka musím zmínit. Předkrm rajče s mozzarelou, hlavní chod losos s rýží a dezert čokoládový kake.

            Sobota (15. 7. 2017) : Vsávaly jsme kolem čtvrté hodiny ranní, to dalo opravdu hodně práce. Hned ráno jsme běžely jumping jednotlivců. Můj malý kavalír doběžkal na 11. místo. Pak jsme běželi agility družstev. Enče mávl zónu na kladině, ale to vůbec nevadilo ve výsledkách. Stoupli jsme si pod českou vlajku na druhé místo!!! Na sobotní párty jsem se ani neukázala, protože mi nebylo vůbec dobře, a riskovat to, se mi nechtělo.

            Neděle (16. 7. 2017) : Nejzáživnější a nejprožívanější den celého závodu. Finále jednotlivců a startování z 11. místa…  No zkrátka ten pocit, když jdete na start a cítíte ty upřené pohledy nejen Čechů. Sledují vás, a doufají, že jste si vše nachodili správně, že víte, kde co máte udělat. Odložila jsem si Enču a s nádechem jsem se podívala ne ní podívala. Její pohled mluvil za vše. Paničko, teď si to užijeme. A užily!!! Celý běh byl nádherný, až na můj pokažený konec. Ztratila jsem se a poslala jsem jí na cílovou překážku. Ený promiň mi to. A moc děkuji realizačnímu týmu, že mě podrželi po mé hrozné diskvalifikaci, moc mi to pomohlo a vážím si toho.
            Závěrečný ceremoniál…. No co dodat, zpívání hymny nám sice moc nešlo (falešné), ale o to vůbec nešlo, protože mít mistry Evropy, to všechno vynahradí.

            Když shrnu všechny dny, tak z toho vyjde jen : Poděkování rodině, přátelům, repre,… A hlavně Ený je pro mě vítěz, je to ten nejlepší kavalír!! Všechny běhy běžela naplno!