European Open Junior 2016

poprvé v juniorech
čtvrtek
Vstávat v 3:30 ráno je celkem brzy. Myslela jsem, že budu v autobusu spát, ale jakmile jsem nastoupila, povídala jsem si a pozorovala krajinu, neusnula jsem. Občas jsem přemýšlela nad tím, že jsem ještě nikdy nebyla v zahraničí se psem, a že  jsem navštívila cizinu po 2. vůbec. Enynka celou cestu prospinkala jako nemluvně. Cca 7 hodin jízdy se ani nezdálo tak dlouhé. Po příjezdu do Čilistova jsme hned šli na veterinární prohlídku a trénink. Vše probíhalo rychle a přehledně. 
Všichni jsme se už nemohli dočkat, až se budeme moci ubytovat, a tak jsme vyrazili do hotelu. Náš pokoj byl 220. Nečekala jsem takový luxus, ale koupelna na pokoji se celkem hodila. Měli jsme do večeře spoustu času, a tak jsme si povídaly. V 21:45 jsme dostaly informace a šli spát.
pátek
Ráno jsme se nasnídaly a šli rovnou do autobusu. Zahajení bylo celkem pěkné. 
A začal se běhat jumping družstev. Byla jsem nérvózní. Z celého běhu jsem si nic nepamatovala, jen to, ža jsme doběhly. (ano brečela jsem). Nakonec jako družstvo Czech Red Team jsme dopadly na 16. místě s jednou chybou, a já s Ený na 23./254. To mě opravdu hodně potěšilo. Pak už se běželi jen děti, takže jsme měly volno. Ený v noci spala opravdu tvrdě.
sobota
V sobotu se první běh běžel jumping jednotlivců. Ený vystartovala dříve, což jsem nečekala. Celý parkur jsem řešila divně a zmateně, a tak jsem asi málo zakřičela (byl tam opravdu kravál - měla jsem pocit, že řvu a v kameře není slyšet skoro nic). Takže jsme se diskli. Po tomto běhu jsem byla opravdu netaštná, protože už dlouho Enča nestartovala dřív a také to, že jsem si to neohlídala lépe :( (ano také jsem brečela)
Naštěstí se pak běželo agility družstev - náš nejlepší běh na EOJ 2016 (cítila jsem, jak se s Ený navzájem vnímáme). V tomto běhu jsme dopadly 11./254. Jako družstvo jsme dopadli na 30. místě s 100 tb. (a zase jsem brečela)
Večer jsme se ještě stavili na párty, kterou jsme si užili s balónkama. 
neděle
V neděli jsme běžely už jen agility jednotlivců, kde jsme se s Ený diskli (nestihla jsem záda). (a jak jinak, než že jsem brečela). Konec EOJ byl pěkný, protože má Česko 3x zlato. Takže mám radost. 
Cesta domů se trošku protáhla (zastávka v Bratislavě), a tak jsme do Prahy přijely až kolem 2 hodiny ranní. Domů bychom už asi ani nedojeli, a tak jsem poprvé  spala u někoho doma, za to mnohokrát děkuji, protože to naší rodině hodně usnadnilo. (toto poděkování patří rodině Wohankové)