Moje malá, velká hvězda září už 5 let!!
Je to opravdu neuvěřitelné, co jsme spolu prožily za pouhých pět let, ale zároveň to je už nějaký ten pátek od výletu na hvězdárnu Ondřejov s překvapením.
Ený je jedinečná a úžasná. Protože který pes, aniž by ho to někdo učil, dá dva kelímky od jogurtu do sebe, aby se mu to lépe přeneslo. Nebo jakému psovi chutná máslo a vyžaduje ho... No zkrátka chci říct, že Ený je jen jedna, žádný pes už nikdy nebude jako naše Enča!! Proto si spolu užíváme každý moment, který nám příroda dá!
Ený není pes, je to člen naší rodiny! Asistuje u každého vaření, sedí s námi u stolu při snídani i večeři. Když si dělám svačinu do školy (ovoce s jogurtem), už čeká na svůj kelímek. Každého si omotá kolem prstu. Večer se dožaduje "nohy" aby si mohla opřít hlavu, a tak "dobře viděla na televizi" ... Ano je trochu polidštěná.
Agility!!
Baví nás a moc! I když se občas trochu nepohodnem na trati (samozřemě mojí vinou), mám vždy pocit, že na parkuru nejsme já a Enča, ale jsme to MY. Dříve jsem totiž agility měla jako ten konkrétní běh, ty konkrétní překážky. Dnes už agility vnímám naprosto jinak! Ale co nás na agility baví kromě agility? Upřímě trochu se stydím to sem napsat, ale líbí se mi, jak někteří obdivují Enču! Jak běhá úžasně (někdy padnou i slova o tom, že je opravdu nejlepší kavalír). A upřímě vždy mě to zahřeje u srdce! Ale není to pýcha, je to jen takové pohlazení, něco jako pamlsek za dobrou práci.
Ený nám prostě přirostla k srdci!